Jemný úvod.

Je tomu právě čtyři roky co jsme se vrátili z vodáckého zájezdu do Norska 2004. Ačkoli čtyři roky není nijak dlouhá doba a říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, prokázalo se, že v případě Šerpových zájezdů to absolutně neplatí. Zájezd letošní byl opět neopakovatelný, jedinečný a nabitý zážitky jak na vodě tak i (možná hlavně :-) ) mimo ni.

Přesto proč právě Norsko? Na konci loňského zájezdu, kdy Pepa se svým autobusem ukrajoval poslední kilometry dlouhé cesty z řek bývalé Jugoslávie do Brna a Šerpa začal již tradičně vyhrožovat, že letos to byl poslední, ale opravdu poslední zájezd, bylo třeba jednat. Posádka posilněna Bojovem vytáhla eso z rukávu a začala se dožadovat ještě jednoho zájezdu do Norska: "...tam přeci Šerpo pojede každý!" No, a když jsme pak Šerpovi zazpívali sborovým hlasem jeho oblíbenou písničku Šerpa to je homo…, hej, homo…, byl na měkko a bylo jasné, že jedem do NORSKA. Hurá!

Nakonec se pravda mnoho účastníků loňského zájezdu letos nezúčastnilo, ale historie se neptá JAK, ale CO a letos to opět opravdu, ale opravdu nemělo chybu. V souvislosti s tím bych chtěl na tomto místě vyjádřit upřímnou soustrast všem, co se letos nemohli zúčastnit, a doufám, že tento stručný zápis jim umožní alespoň částečně nasát atmosféru našeho neopakovatelného zájezdu.

Drobná vysvětlivka, co je to Bojov, pro ty, co už z loňska zapomněli, nebo na zájezdu nebyli. Jedná se o samohonku z obce Bojov (kde bydlí Libor alias Pedróza) nebývalé síly a neobyčejně odporné chuti, o které se jistě dočtete v zápisu z minulého zájezdu, nicméně mám silný dojem, že letos se laťka toho, co rozjásaný zájezd dokáže vypít možná i mírně posunula, ale o tom si přečtete dále, teď pěkně od začátku. Čeká nás první den, den odjezdu.

Opsal ze svých přehledných poznámek tajný reportér Vítek.

Účastníci zájezdu podle nahodilého pořadí

Vtip: Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule: "Nejlepší housle v Itálii!" Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem: "Nejlepší housle na světě!" Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho, a na jejích dveřích malá cedulka: "Nejlepší housle v ulici."

Poslední změna této stránky: 31.08.2008 11:28:33