sobota - první den

Když mi Mišu večer před odjezdem volal, že někde nechal svá CD a tudíž nemáme Mistra, bylo mi jasné, že se jedná o velikou neopatrnost. No nic, řekl jsem si, snad ho někdo bude mít a šel jsem znaven balením spát, bych si odpočinul na náročnou cestu autobusem. Druhý den se ukázalo, že tentokrát se zájezdu zúčastnily i dvě nezletilé slečny, takže Mistr by asi nebyl přípustný, nicméně jak se později ukázalo, Mistr nám opravdu chyběl. Ale pěkně po pořádku.

Rozkaz zněl jasně: Šerpa nás Cajzly, Helču s Jirkou a Honzu nabere kolem 10:00 hod. v Praze na Opatově a praskáme do němec na trajekt. Ačkoli jsme s mojí ženuškou Martinkou, která nás s Mišuem na sraz vezla, vyjeli s velkou rezervou, po sérii nevynucených chyb, jako že jsem nechal doma řízky, Mišu víka na bedny ve spojení s Pražskou dopravou jsme měli téměř hodinovou sekeru. Naštěstí autobus z Brna také nejel zcela podle plánu, takže jsme dorazili s Mišuem na sraz cca o vteřinu dříve než Šerpa, což bylo dobré, neboť jsme se vyhnuli pokutě.

A už je to tady, vítáme se s Brněnskou sekcí, nakládáme lodě a bagáž do zadní části busu, kde jsou již tradičně místo několika zadních řad sedadel štendry na lodě. Do zavazadlového prostoru se ani nesnažíme něco nacpat, je nám jasné že je plný beček Starobrna, letos jich bylo 14. Loučíme se s těmi, co necháváme doma a v 11:10 hod. jsou již kola autobusu v pohybu ve směru Sassnitz. Cesta trajektem, ze Sassnitz a nikoli z Rostocku, jako jsme jeli na minulém zájezdu, je pro nás o něco méně výhodná, nicméně jinak to prý nešlo.

Modří už jistě vědí, co bude následovat, ano je to tak v 11:22 hod Šerpa míchá první TURBO pana vedoucího a tímto je zájezd oficiálně zahájen. Nebudu zde plýtvat slovy vysvětlováním co je to TURBO, kdo byl někdy na zájezdě, tak na něj nikdy nezapomene a kdo tam nebyl, nechť si prosím tuto neznalost o tomto maskotovi všech zájezdů přečte v některém ze zápisů z předchozích zájezdů.

TURBO pěkně putuje busem, občas se zastaví v nějakém vracáku, v buse panuje pohoda a nálada veselá, veselá. Této atmosféry okamžitě Šerpa využil pro to, aby nám vysvětlil základní pravidla zájezdu, především cenu pokut za neplánované zastavení na čůrání či pozdní příchod. S radostí shledáváme, že ceny od loňska nevzrostly a zůstává lidová dvacka. Dokonce dal akční nabídku, že kdo si předplatí nevratný paušál, dostane za kilo šest čůrání. S pocitem výhodné koupě ihned posílám dopředu spolu s dalšími několika spekulanty kilo. Šerpa samozřejmě nezapomněl zdůraznit, že takto utržené peníze si nenechá, ale bude za ně koupeno TURBO na závěrečný večírek na trajektu.

Ještě před tím, než Anička stihla namíchat ve 12:30 hod. druhé TURBO, měl už Dave kalhoty u kolen a dost nepřesvědčivě tvrdil, že se polil kanárkem. Vysvětlovat význam pojmu kanárek je asi zbytečné, nicméně možná by mohla někoho zajímat historie vzniku tohoto obratu. Pokud si správně pamatuji, tento významný pojem se začal užívat právě na zájezdu v Norsku 2004, při poslechu smyslného textu refrénu Mistrovy písně Pan Přemysl. Zde se zpívá o nachlazeném kanárkovi, což okamžitě evokovalo v tehdejších účastnících zájezdu představu dobře vychlazené plechovky piva právě vytažené z lednice autobusu.

Nicméně mezitím už Myška odborně míchá ve 12:43 hod. třetí TURBO. Netrvá to dlouho a Mišu stupňuje decibely, prohlašuje, že je vylitej jak akvárko a kamarády kolem sebe nabádá ke konzumaci TURBA slovy: "Nevaž se, odvaž se! Klidně se poblij, neboj se toho!" Prostě zájezd jak má být.

Letos s námi nejel na zájezd náš tradiční řidič Pepa, který je zvyklý na pořádný virvál v autobuse a tak mě celkem překvapilo, jak statečně nese náš raketový nástup nový řidič. Záhy se ukázalo, že to není ten řidič, který s námi bude dalších čtrnáct dní trpět, ale že řidič, který se zúčastní našeho Norského dobrodružství, by na nás měl čekat před německými hranicemi, kde dojde k výměně řidičů. Tato Šerpova logistická finesa bohužel neklapla úplně na 100%, neboť druhý řidič čekal až na prvním odpočívadle za hranicí, kde zastavujeme již za doprovodu místní policie. Je běžné, že náš zájezd obvykle neujde pozornosti příslušníků policie, ale být zatčeni tak brzy není až tak obvyklé.

Po kontrole dokumentů zjistili bystří ochránci německého zákona dva zásadní nedostatky. Za prvé s autobusem přijel na německé území řidič, který nebyl na seznamu a hlavně, že autobus nemá zaplacenu jakousi německou silniční daň. Řidiči se netají ochotou tuto daň na místě zaplatit, takže se zdá, že bychom mohli brzy pokračovat v cestě na trajekt. To byla ovšem velmi krutá mýlka, neboť pan přísný policista nás upozornil, že nejsou celníci, ale policisté a že zaplatit tuto daň na místě bude problém. Nechtělo se mi věřit, jak složitý oříšek to pro místní zbor byl.

Nebudu zdržovat, dvě hodiny a deset minut jsem strávil s oběma řidiči na policejní stanici, abych se svou lámanou němčinou hrál roli tlumočníka. Na oné stanici minimálně deset policistů naprosto zmateně pobíhalo po všech kancelářích, chtěli stále dokola znát údaje z našich dokumentů, které si před tím již dvakrát okopírovali. Má snaha o to aby nás propustili co nejdříve s omluvou, že nám jede trajekt, skončila bystrou odpovědí, že jsme měli vyjet z Prahy o dvě hodiny dříve :-(. Prostě celá policejní stanice si zajistila práci na celé odpoledne, zatímco nám začínalo být jasné, že trajekt nestihneme a celá Šerpova perfektně promyšlená logistika se nám pomalu ale jistě hroutí.

V 16:05 hod. jsme konečně propuštěni ze spárů místní policie a již s novým řidičem Zbyňďou jedeme vstříc nejisté budoucnosti. Nálada v buse mírně zvadla, Zbyňďa je již řádně dopálen z pobytu na stanici a to ještě neví, co ho čeká. Aby zábava zcela neuhasla, míchá Myška další TURBO, dalším plnotučným miniturbemm kontruje Miloš a v zápětí Jelen doplňuje další.

Prostě nálada je opět skvělá a pražská sekce se pomalu začíná seznamovat s účastníky zájezdu, které jsme ještě neměli tu čest na žádném zájezdu potkat. První byl sympatický Honza, který upoutal ihned naší pozornost tím, že při zmíněných policejních obstrukcích na protest proti nelidskému zacházení zaujal protestní pozici - v leže přímo před jejich zásahovým vozidlem. Honza si neustále broukal píseň, která mě ihned zaujala, zvlášť když mi prozradil její název "Drsní dědci". Později se z Honzy vyklubal frontmen stejnojmenné kapely, která se ke všeobecné radosti letos zúčastnila našeho zájezdu a sehrála v něm velmi důležitou roli. Myšu se slovy: "TURBO dělá přátele" ještě během cesty dopomohl k seznámení s Vojtou a několika dalšími členy zájezdu.

Prostě den a cesta nám příjemně utekly. Počet TURB se zastavil na čísle 6, a jak mávnutím kouzelného proutku zastavujeme ve 23:10 hod. v Sassnitz u trajektu a zjišťujeme, že další trajekt, kterým můžeme jet, jede ve 3:00 hod. V duchu ještě děkujeme důsledným soudruhům (policistům) z NDR a každý koukáme, jak přečkat do odjezdu trajektu s vědomím, že cesta bude ještě dlouhá. Tak snad zítra bude líp.

<<< Úvod    Zítra >>>

Vtip: V SSSR se konají olympijské hry a Brežněv má při jejich zahájení pronést slavnostni projev. Přijde s ochrankou k tribuně, dostane do ruky papír a začne číst: "Oooooo..." Lid začne tleskat a jásat. Brežněv mávne rukou, aby je uklidnil a pokračuje: "Oooooo..." Lidi zase jásají, mávají a tleskají. Opět, mávne rukou a zase: "Oooooo..." Situace se opakuje, davy šílí, úplná euforie. K Brežněvovi se nahne člen ochranky a povídá: "To jsou olympijské kruhy,to nečtěte."

Poslední změna této stránky: 26.08.2008 11:15:17