Želiv 2007.

Když mi Fléga donesl leták, týkající se této akce, pochopil jsem, že to nedělá z čiré lásky, což okamžitě potvrdil tím, že mě jmenoval delegátem za náš klub. Tak jsem se ocitl v menší pasti, na druhou stranu mě potěšilo, že nenašel jiného hezčího a chytřejšího. Připravil jsem si trochu vína a šampíčko a byl nachystán vyrazit.

V týdnu před akcí všichni z našeho klubu odřekli účast, jen Fléga se nijak nevyjadřoval. To jsem ovšem již tušil, že také nepojede. V týdnu se mi totiž donesla jistá informace, něco ve smyslu moc se mu tam nechce. Tušení se v pátek ukázalo jako oprávněné, zabalil jsem si tedy pyžamo, spacák, karimatku, stan a zubní kartáček a v sobotu ráno do Želivi odjel prostě sám jako kůl v plotě.

Po příjemné cestě po dálnici, kde mě mírně rozrušily zasněžené svahy v dálce, dorazil jsem, jak mi řekl pan Miloslav v satelitní navigaci TomTom na místo určení. Po prezentaci u tajemnice Svazu vodáků ČR Hanky jsem se usadil vedle Libora. Tam jsem tušil, že je silná koncentrace inteligence a že tam něco třeba také nasaji. Nasál jsem. Jenže s Liborem nic nebylo, přepisoval si svůj referát asi na osmi papírech formátu A4 a tak jsem se družil s jinými vodáky. Také jsem si koupil kávu.

Podle schváleného programu jsme všechno odhlasovali a nastala první přestávka. To jsem si došel do auta namazat chleba s paštikou a zapil to bílým vínem. Začla další část. V různých debatách a rozpravách jsem se dozvěděl, že svaz má 118 klubů, 88 jich tak nějak funguje a 75 je přímo vzorných. Konference se účastnili zástupci z 67 klubů. V mnoha oddílech nejsou peníze, ale je nadšení. Kandidáti na funkce v radách ve svých vystoupeních zdůrazňovali zejména práci s dětmi a mládeží. Tak jsem zvědavý na ty dorostenky.

Do pravidel raftingu v kategorii veteránů bude v dohledné době přidáno pravidlo, kde v posádkách s věkovým průměrem vyšším než 70 let bude povoleno mít více náhradníků než jednoho, protože závody jsou dlouhé třeba i 5 minut :-))) Dále jsem se dozvěděl z povolaných úst, že pramičková odnož, ze které rafting původně vznikl, jaksi vůbec nevyvíjí činnost a ztrácí členskou základnu. Toto musí dořešit následně nově zvolená rada.

Po volbách, které dopadly tak, že je spokojený skoro každý, následoval oběd v podobě řízku a bramborového salátu. Už jsme fakt po vysilující práci měli všichni hlad. Chudáci poslanci, kteří takto musí trávit dlouhé dny. Po obědě jsme se dozvěděli od volební komise výše uvedené výsledky a započala debata o Stanovách.

Jako zásadní fakt se jeví zjištění, že jsme nyní Svaz vodáků ČR, občanské sdružení. Ze stanov jsem nechal vypusit pasáž, kde podmínkou členství v klubu bylo zaplacení zápisného. Poté jsme se chvíli hádali o nejnižším možném počtu osob v klubu. Zhruba po hodině Libor navrhl, že se to řešit nebude, což jsme odhlasovali zdvižením červených lístečků a počet dospělých osob zakládajících klub byl ustanoven na třech.

Na závěr jsme se rozloučili s odstupujícím předsedou rady raftingu Standou Hájkem, který již pro toto volební období nekandidoval. Během svého působení přivedl český rafting k nevídanému rozkvětu a dokázal v roce 2003 uspořádat na Lipně Mistrovství světa v raftingu, organizačně zřejmě dosud nepřekonané. Samozřejme byly vyzdviženy i letošní úspěchy české reprezentace, v ženách absolutní mistryně světa a v mužích vícemistři. To jsou velmi solidní výsledky, kterými se mnoho sportovních svazů pyšnit nemůže.

Po skončení oficialit nastala pauza, během které se začali sjíždět vodáci na večerní mejdan a odjížděli někteří delegáti do svých domovů. Já zvolil něco mezi a se třemi kamarády se vydal autem hledat poklad. To se nám nakonec také podařilo, za laskavé pomoci láhve Bohemia Demi Sec. Po příjezdu zpět to v hospodě hučelo a sál byl prázdný. Dal jsem si tedy teplou večeři a vyčkával nějaké akce. Ta se zjevila v náhle přijedoucevší Aničce, se kterou jsem v chodbičce u WC dopil zbytek sektu. Bylo to moc příjemné.

Kolem sedmé hodiny jsme se přesunuli do sálu, kde začalo promítání vodáckých archivních snímků a pak začala hrát kapela. Další průběh byl již klasický. Tancovalo se jak o život, bříška jsme naplnili dobrotami z rautových stolů. Také jsem se seznámil s majitelem serveru raft.cz Petrem Ptáčkem, se kterým jsme se vyfotili. Během večera byly také oceněny nejúspěšnější posádky letošního roku a Standa obdržel cenné dárky v podobě potápěčských brýlí, šnorchlu a ploutví.

Asi v půl třetí ráno jsme se v sále krčili čtyři ... no, nic moc. Každopádně jsme pochopili, že tady nám už pšenka nepokvete a šli spát. No, já a Vendula jsme prvně postavili za sálem na trávníku stan a pak jsme si šli do řeky čistit zuby. Čištění se nám asi zalíbilo, protože jsem z této taškařice ráno ve foťáku našel asi 80 fotek. Noc proběhla klidně, poměrně v teple. Horší to bylo ráno, kdy nějaký čokl v naší blízkosti donekonečna štěkal.

Asi v půl desáté nás probudili Jiříček s Markétou s tím, že už jedou domů. Chvíli nám trvalo sbalení a protože v hospodě zde mají až od jedenácti, odjeli jsme do Prahy. Akce se myslím zdařila, jen mi nejde do hlavy, proč je zde tak nízká účast a vypadalo to tedy spíše jak větší mejdan Jezinek. Takhle jsem už apeloval i minule a zase mě mnozí neposlechli. Tak snad příště.

Méďa Béďa.

Vtip: Cestující si stěžuje letušce: "Mně se zdá, že letíme moc nízko." "Nebojte se pane, to se vám jen zdá." "Ale já si stejně myslím, že opravdu letíme MOC nízko." "Nemáte se čeho bát pane, vše je v naprostém pořádku." "No tak tedy dobře, ale ať na mě ta ryba přestane civět."

Poslední změna této stránky: 28.10.2007 20:55:34